Japonská ekonomika vykazuje za poslední roky dlouhodobou stagnaci. Stagnace ekonomiky má přímý vliv na poptávku po pracovní síle.

Mnoho firem se brání podpisům dlouhodobých smluv, obzvláště s cizinci. Oproti jiným zemím, kde s vysokou kvalifikací nebudete vykonávat podřadnou práci, mnoho Japonců udělá téměř cokoliv, jen aby získali zaměstnání. Hledání práce je zde záležitostí dlouhodobou, je téměř nemožné přiletět do Japonska a počítat s tím, že druhý den seženete zaměstnání. Mnozí tvrdí, že minimální úspory nezbytné pro přežití do doby, než si seženete práci, jsou kolem 150 000 Kč. Většina lidí z Velké Británie, USA, Austrálie a Kanady, kteří přijíždějí do Japonska pracovně, zde vyučují angličtinu. Bohužel jsme my Češi trochu v nevýhodě, protože i pokud mluvíte perfektně anglicky, téměř vždy dají zdejší školy přednost rodilému mluvčímu.

Z dalších prací, které můžete sehnat, se jedná například o práci barmana nebo hostesky v podnicích, které navštěvují převážně turisté a cizinci žijící v Japonsku. Alternativou je pracovat pro nějakou zahraniční společnost, která má v Japonsku své zastoupení. Pracujete-li tedy pro nějakou nadnárodní společnost, můžete se zkusit zeptat, zda mají rovněž pobočky v Japonsku a nehledají momentálně pracovníky. Pokud jsou Vaše znalosti cizích jazyků dobré natolik, že můžete dělat editora či překladatele z japonštiny do dalších jazyků, nachází se pro Vás další možnosti práce, kterou často vykonávají cizinci. Mnoho dívek přijíždí do Japonska s vidinou práce hostesek v erotických podnicích. Je pravda, že za hodinu si můžete vydělat něco mezi 3 000 až 5 000 jenů (700–1 100 Kč) a někdy i mnohonásobně více, ale tato práce Vás nekvalifikuje k získání pracovního povolení. Jedinou možností je tedy práce na černo, kterou japonské úřady tvrdě postihují. Práce například v barech také neumožňuje vydání pracovního povolení. Za nekvalifikovanou práci bez pracovního povolení můžete dostat něco kolem 1 000 jenů za hodinu práce, což opravdu není mnoho. Pokud pracujete v modelingu a máte dobré portfolio, můžete rovněž získat práci v reklamě anebo ve filmu.

Pro rodilé mluvčí angličtiny je situace mnohem jednoduší. V Japonsku je celkem velká poptávka po učitelích angličtiny. Řetězce škol jako Berlitz, Shane, GEOS, ECC a NOVA neustále hledají nové učitele angličtiny. Ale i když nejste rodilý mluvčí, šanci máte. Zpravidla je výhodou dlouholetá praxe ve výuce angličtiny a schopnost ovládat další jazyk jako němčina nebo francouzština. Je zcela nezbytné naučit se alespoň nejnutnější základy mluvené japonštiny.

Pokud hledáte práci v jakékoliv jiné profesi, připravte si nezbytné diplomy a veškeré doklady o dosaženém vzdělání. Bez kvalifikace se Vaše šance na získání práce rovnají nule. Nezapomeňte, že veškeré dokumenty o vzdělání a praxi musí být přeloženy alespoň do anglického jazyka.

Pokud hledáte práci na černo, je situace velmi obtížná. Nelze říci, že by Vás bez potřených papírů nikdo nezaměstnal, ale jde především o bariéru v komunikaci. Většina mladých Japonců sice ovládá malinko základy angličtiny, ale zdaleka ne všichni. Zejména starší generace je na tom špatně, proto je nutné mít ty správné kontakty. Jaké práce můžete dělat? Jedná se o práce v restauracích, hoteliérství a případně na farmách, jako je třeba sklizeň cukrové třtiny. Kde se ptát? V hostelech, hledat na internetu a v anglickém tisku atd. Je téměř bezvýznamné ptát se osobně. Vaše šance jsou sice malé, ale ne zcela vyloučené. Čím déle budete žít v Japonsku, tím dříve pochopíte, jak všechno funguje a proč jsou věci spojené s hledáním práce tak složité.

Další alternativou je stát se dobrovolníkem a získat jídlo a ubytování zdarma. Během volného času získáte rozhled, budete vědět více a možná si sami najdete patřičné kontakty. Zkuste WwoofJapan.com nebo VolunteerForPaeace. Je to taky jediný způsob, jak přežít v Japonsku delší dobu bez patřičných financí.

V červnu 2002 jsem řádně ukončil studia na pražské VŠE a hned následující měsíc odletěl na stáž u firmy Gaiax. Stáž jsem získal ještě jako student prostřednictvím organizace AIESEC. Ve firmě Gaiax jsem byl něco mezi správcem sítě a programátorem. Plat jsem dostával na místní poměry dost nízký – 170 000 jenů (pro částku v korunách děl čtyřmi). Za bydlení (2×4 metry, seženete-li levnější, považujte to za výhru v loterii) a telefon jsem platil 70 000 jenů, za jídlo v průměru kolem 60 000. To znamená, že pro moji osobní potřebu mi měsíčně zůstalo asi 40 000. Tato částka většinou padla na cestovní výdaje (výlety do Kjota, na Okinawu atd.). I tak se mi ale podařilo něco málo našetřit a tyto úspory mi nyní pomáhají přežít. A i když mám teď příjem hodně blízký nule, naštěstí nemusím platit nájem, a tak peníze nemizí tak rychle. Také jsem trochu upravil jídelníček, takže za jídlo týdně utratím tak 10 000 jenů. Najit trvalé zaměstnaní v Japonsku je obtížné. I samotní Japonci mají problémy a nevěřili byste, co všechno za práce jsou ochotni vykonávat. K tomu tu vše hrozně dlouho trvá a je normální hledat práci třeba šest měsíců. Pokud jste ale dobrodružné povahy a přeci jen přiletíte do Japonska jako turista, dostanete do pasu razítko, které říká, že zde můžete zůstat maximálně 90 dní. Má lhůta vyprší 26. února, uteklo to rychle. Původní plán nějak nevyšel. Jakmile naleznete firmu, která Vás hodlá zaměstnat, musíte získat tzv. Certificate of Eligibility a pak se dle zákona vrátit do České republiky, zde dostat příslušné razítko a zase se do Japonska vrátit. To snad nedělá vůbec nikdo. Veškeré papírovaní lze vyřídit na úřadech v nejbližší zemi (tj. Korea). Stačí malý výlet do Soulu a do Japonska se vracíte s vízem v pase. Takže způsob, jak legálně pracovat v Japonsku, existuje. Má to ovšem háček, a to pořádný – najít zaměstnavatele. Pokud nevlastníte pracovní vízum, Váš budoucí zaměstnavatel se za Vás musí zaručit, že po dobu jednoho roku budete mít stalý příjem. Tomu se říká „visa sponsorship“ a firmy se tomu vyhýbají jak čert kříži. Mají totiž z čeho vybírat, konkurence je tu neskutečná. Je mi 26, mám VŠE, dejme tomu 4letou praxi, anglicky mluvím plynule, s japonštinou zápasím, ale Tokio mi srazilo sebevědomí někam k minusovým hodnotám. Občas si připadám jako naprostý dement. Navíc jsem celou dobu počítal s možností, že budu učit angličtinu, ale bohužel jsem byl nekompromisně odmítnut s tím, že pokud nejsem rodilý mluvčí nebo nemám alespoň 12 let studia na anglicky mluvicí škole, prostě to nejde. To je ale situace pouze u angličtiny, protože Američanů, Britů a Australanů je tu nespočet. S výukou např. němčiny takové problémy nejsou. Můj kamarád z Mladé Boleslavi učí německý jazyk ve Fukuoce. Tento text ale popisuje situaci v Tokiu, které je naprosto odlišné od zbytku země. Některé země jako Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Jižní Korea a Francie mají s Japonskem program pro mladé lidi mezi 18–30. Jedná se o „working holiday visa“, které Vám umožní pracovat až jeden rok v Japonsku. Bohužel ČR tento výměnný program zatím nemá.