Japonsko a práce

Pokud jste v Japonsku nikdy nebyli, nikoho tu neznáte, nemáte dojednanou práci a japonština je pro Vás „rozsypaná rýže“, tak na hledání práce hodně rychle zapomeňte.

Až by Vás totiž přešel kulturní šok a začali byste hledat zaměstnání, zjistili byste, že jeny se rozkutálely nepříjemně rychle, ničemu stejně nerozumíte a ani nevíte, kde s hledáním začít. Snad nejlepší bude, když tu vylíčím, jak jsem se vlastně do Japonska dostal já.


V červnu 2002 jsem řádně ukončil studia na pražské VŠE a hned následující měsíc odletěl na stáž u firmy Gaiax. Stáž jsem získal ještě jako student prostřednictvím organizace AIESEC. Ve firmě Gaiax jsem byl něco mezi správcem sítě a programátorem. Plat jsem dostával na místní poměry dost nízký – 170 000 jenů (pro částku v korunách děl čtyřmi). Za bydlení (2×4 metry, seženete-li levnější, považujte to za výhru v loterii) a telefon jsem platil 70 000 jenů, za jídlo v průměru kolem 60 000. To znamená, že pro moji osobní potřebu mi měsíčně zůstalo asi 40 000. Tato částka většinou padla na cestovní výdaje (výlety do Kjota, na Okinawu atd.). I tak se mi ale podařilo něco málo našetřit a tyto úspory mi nyní pomáhají přežít. A i když mám teď příjem hodně blízký nule, naštěstí nemusím platit nájem, a tak peníze nemizí tak rychle. Také jsem trochu upravil jídelníček, takže za jídlo týdně utratím tak 10 000 jenů. Najit trvalé zaměstnaní v Japonsku je obtížné. I samotní Japonci mají problémy a nevěřili byste, co všechno za práce jsou ochotni vykonávat. K tomu tu vše hrozně dlouho trvá a je normální hledat práci třeba šest měsíců. Pokud jste ale dobrodružné povahy a přeci jen přiletíte do Japonska jako turista, dostanete do pasu razítko, které říká, že zde můžete zůstat maximálně 90 dní. Má lhůta vyprší 26. února, uteklo to rychle. Původní plán nějak nevyšel. Jakmile naleznete firmu, která Vás hodlá zaměstnat, musíte získat tzv. Certificate of Eligibility a pak se dle zákona vrátit do České republiky, zde dostat příslušné razítko a zase se do Japonska vrátit. To snad nedělá vůbec nikdo. Veškeré papírovaní lze vyřídit na úřadech v nejbližší zemi (tj. Korea). Stačí malý výlet do Soulu a do Japonska se vracíte s vízem v pase. Takže způsob, jak legálně pracovat v Japonsku, existuje. Má to ovšem háček, a to pořádný – najít zaměstnavatele. Pokud nevlastníte pracovní vízum, Váš budoucí zaměstnavatel se za Vás musí zaručit, že po dobu jednoho roku budete mít stalý příjem. Tomu se říká „visa sponsorship“ a firmy se tomu vyhýbají jak čert kříži. Mají totiž z čeho vybírat, konkurence je tu neskutečná. Je mi 26, mám VŠE, dejme tomu 4letou praxi, anglicky mluvím plynule, s japonštinou zápasím, ale Tokio mi srazilo sebevědomí někam k minusovým hodnotám. Občas si připadám jako naprostý dement. Navíc jsem celou dobu počítal s možností, že budu učit angličtinu, ale bohužel jsem byl nekompromisně odmítnut s tím, že pokud nejsem rodilý mluvčí nebo nemám alespoň 12 let studia na anglicky mluvicí škole, prostě to nejde. To je ale situace pouze u angličtiny, protože Američanů, Britů a Australanů je tu nespočet. S výukou např. němčiny takové problémy nejsou. Můj kamarád z Mladé Boleslavi učí německý jazyk ve Fukuoce. Tento text ale popisuje situaci v Tokiu, které je naprosto odlišné od zbytku země. Některé země jako Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Jižní Korea a Francie mají s Japonskem program pro mladé lidi mezi 18–30. Jedná se o „working holiday visa“, které Vám umožní pracovat až jeden rok v Japonsku. Bohužel ČR tento výměnný program zatím nemá.




3 Komentáře *** Přidat Váš ↓

  1. crazy.AminQa #
    1

    hej, dík za upřesnění, to se mi bude hodit, až tam s kámoškou budem bydlet :) mno sem si jistá, že to s tou japonštinou zvládneš fakt :)

  2. eri #
    2

    Dekuji za tyto uzitecne informace. Chci se touto cestou take vydat :), doufam ze AIESEC porad ma nejake kontakty v Jap :).

  3. Ann #
    3

    hmmm. Můžu se zeptat, co bys doporučil za venkovská města, která jsou celkem v Japonsku známá, a která by mohla nabýzet nějakou šanci na rychlý (kolem 5 měsícú ;) zisk práce?



Přidejte komentář k tomuto článku